.:: hlavní stránka ::.


Vítejte na stránkách o poezii, ale nejen o ní.
Vydejte se do zákoutí fantazie a nacházejte sebe sama v temných i jásavých odrazech obrazů věcí všedních či vzácných...

.:: co je nového ::.

Co je nového?

Na stránkách přibylo dílo s pořadovým číslem 500 - Rainer Maria Rilke: Ten, který se dívá

Největší novinka? Reklamní odkazy, které se objevily na těchto stránkách.

Žádná divoká přestřelka reklamních proužků se ale konat nebude a tyto textové odkazy na vás určitě nezaútočí.

.:: tak se nebojte a pojďte dál... ::.



.:: verše pro tuto chvilku ::.

Lilie
Karel Jaromír Erben

Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti -
škoda jí, škoda v zemi ležeti!

"Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
tam slzí horkých mnoho plynulo:
srdéčko mé by hořem hynulo.

Pochovejte mne vpod zelený les,
tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati."

Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný květe květ.

Lilie bílá - kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná - kdo ji pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. -

"Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!
Chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"

"Holahou, halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop - hop! a plot neplot:
pán na vraníku napřaženou braň
a jako šipka před ním bílá laň.

"Holahou, halou! vzácná moje zvěř!
nespasí tebe pole ani keř!"
Zdviženo rámě, jež ji probije -
tu místo laňky - bílá lilie.

Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí - prsa dmou se výš,
vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?

"Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi odtud vykopej;
v zahradě své chci tu lilii mít -
zdá se mi, bez ní že mi nelze být!

"Hoj, sluho věrný, důvěrníče můj,
tu lilii mi střez a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc -
divná, podivná k ní mě pudí moc!"

Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.

"Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!

"Životem vratkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprsek -
rosa i pára, i můj zhyne věk!"

"Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou."

Vdala se za něj; blaze bydlila,
až i synáčka jemu povila.
Pán hody slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.

"Můj věrný milý!" tak mu píše král,
"chci, abys zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká - všeho doma nech."

Smutně se loučil s milou chotí svou,
jako by tušil svou nehodu zlou.
"A když mi strážcem nelze býti tvým,
svou matku tobě strážci zůstavím."

Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
"Zhyň, paní noční, zhyň, obludo, zhyň!"

Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde věst:
"Tvé pacholátko již ti nežije
a po tvé paní - zvadlá lilie!" -

"Ó matko, matko, ty hadice zlá,
čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"




 

Powered by www.freewebtemplatesnow.com