.:: hlavní stránka ::.


Vítejte na stránkách o poezii, ale nejen o ní.
Vydejte se do zákoutí fantazie a nacházejte sebe sama v temných i jásavých odrazech obrazů věcí všedních či vzácných...

.:: co je nového ::.

Co je nového?

Na stránkách přibylo dílo s pořadovým číslem 500 - Rainer Maria Rilke: Ten, který se dívá

Největší novinka? Reklamní odkazy, které se objevily na těchto stránkách.

Žádná divoká přestřelka reklamních proužků se ale konat nebude a tyto textové odkazy na vás určitě nezaútočí.

.:: tak se nebojte a pojďte dál... ::.



.:: verše pro tuto chvilku ::.

Danse Macabre
Charles Baudelaire

Hrdá, jak zaživa, na to, co patří k ženě,
s velikou kyticí a s rukavičkami,
hubená koketa, tváříc se nenuceně,
jak výstřednice jde kročeji jistými.

Byla kdy na plese útlejší tanečnice?
Bohatý její šat s královskou nádherou
řasí se kol nohou a svírá čím dál více
uzounký střevíček, zdobený květinou.

Okrouží, které ji ramena zlehka víská
jak potok lascivní pnoucí se ke skále,
s cudností ukrývá před úsměšky ta místa,
jež krása mrtvolná halí jen velmi zle.

V hlubokých zracích tma a prázdnota jí pluje
a lebka, která je květinou zdobena,
na křehkých obratlech se zvolna pohupuje.
Ó kouzla nicoty, šílenstvím krášlená!

Nemůže karikaturou býti pro lidi,
kteří, po lásce toužíce a kráse též,
tu eleganci lidské armatury vidí.
Nádherný skelete, jak duši drahý jseš!

Přicházíš narušit svým strašidelným šklebem
slavnosti Života? Či zachtělo se ti,
bláhová, účastnit se tvým kostlivým tělem
slavnosti, jež se zve sabatem Radosti?

Při houslích lkajících a při plamenech svící
chtěla bys zahánět přeludy mámivé,
či v proudu orgií toužíš snad osvěžit si
žár pekla, vzplanuvši v nešťastné duši tvé?

Pošetilostí, chyb ty studna bezedná jsi!
Prastarých bolestí nezkojitelný hlad!
Pod látky mřížovým, jež na bocích se řasí,
Zřím, jak už prosvítá věčně hladový had.

Celá tvá koketnost účinkem se však míjí,
tvá snaha, tvrdím já, je zcela bezcenná.
Kdo ze smrtelníků chápe tvou komedii?
Ty hrůzné půvaby jen silný vychutná.

Z propasti zraků tvých, kde hrozivé sny sídlí,
šíří se v tančících horečky závratí
a nekonečný hnus, když náhle objevili
ten věčný škleb tvých zubů dvaatřiceti.

Přesto: kdo neobjímal se kdy se skelety
a kdo se neživil pokrmem podsvětním?
Co zmohou parfémy, líčení, toalety?
Což ten, kdo štítí se, je proto krásnějším?

Ty běhno, svůdnice, beznosá bajadéro,
řekni těm tančícím, co pýchou churaví:
" Nadutí drahoušci, přes šminků tisícero
vy smrtí páchnete! Skeleti voňaví,

Antinoové zlí a lysí dandyové,
červavé mrtvoly,hejskové omšelí,
ten všeobecný rej vás nese v kraje nové,
jež tanec smrti vám pojednou objeví.

Od Seiny poklidné až po tu Gangu divou
mrtvolné stádo se potácí, aniž zří
Anděla na nebi, který svou výzvu tklivou
z té výše pochmurné všem lidem tlumočí.

Kdekoli na světě Smrt je vždy okouzlena
tvou šklebnou grimasou, ó Lidstvo šílené.
A často, jako ty, myrhou jsouc navoněná
do tvého bláznovství svůj výsměch promítne."


Přeložil Gustav Francl




 

Powered by www.freewebtemplatesnow.com