Charles Baudelaire »
Paul Verlaine »
Jean Arthur Rimbaud »
Tristan Corbiere »
William Shakespeare »
Dante Alighieri »
Mihangel Bregalad »
J.B.Cross »
Edgar Allan Poe »
Francois Villon »
Rainer Maria Rilke »
William Blake »
Marceline Desbordes-Valmorová »
Stephame Mallarme »
Jean Moréas »
René Arcos »
Charles Vildrac »

Karel Hynek Mácha »
Fráňa Šrámek »
Karel Jaromír Erben »
Jiří Wolker »

 · Umírající

Karel Toman »
Vítězslav Nezval »
Gelmisia »
Petr Šrefl »
Michal Košč »
Mína »
Jakub Hemala »
Martin M. Šimeček »
Ondřej Bouda »
hlianská poezie »
Jan Opolský »
Josef Hora »


Umírající
Jiří Wolker

Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
tisíce umřely, tisíce se mnou umrou,
tisíce na smrt jsou znavení,
neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný.

Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - a já umírám.

Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
od tvých ňader mi uťali ruce a srdce rozbili,
myšlenka na tebe jak zlatý hřeb půl roku mě protínala,
když bylo mi hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala.
Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je,
dnes napsal jsem list,
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde dávají srdci jíst,
ten dopis byla má největší bolest a největší sten,
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.

Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem,
snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen
kus života těžkého.



Powered by www.freewebtemplatesnow.com