Charles Baudelaire »
Paul Verlaine »
Jean Arthur Rimbaud »

 · Sedění
 · Vyjevení
 · Sezení
 · Záblesk
 · Sbohem
 · Ráno
 · Némožné
 · Třeštění
 · Třeštění
 · Noc v pekle
 · Zlá krev
 · *****
 · Zbožnost
 · Pohyb
 · Génius
 · Demokracie
 · Historický večer
 · H
 · Bottom
 · Výjevy
 · Mys
 · Válka
 · Království
 · Zora
 · Zimní slavnost
 · Výprodej
 · Věty
 · Úzkost
 · Tuláci
 · Ráno opojení
 · Přehlídka
 · Pohádka
 · Po potopě
 · Opilý koráb
 · Opilý koráb
 · Opilý koráb
 · Opilý koráb
 · Odjezd
 · Noční lidová
 · Mystická
 · Mosty
 · Mořská
 · Moje bohéma
 · Metropolitní
 · Město
 · Města II.
 · Města
 · Květy
 · Království
 · Komedie o třech polibcích
 · Koleje
 · Jednomu rozumu
 · Životy
 · Fairy
 · Dětství
 · Being Beauteous
 · Bdění
 · Barbarská
 · Antická

Tristan Corbiere »
William Shakespeare »
Dante Alighieri »
Mihangel Bregalad »
J.B.Cross »
Edgar Allan Poe »
Francois Villon »
Rainer Maria Rilke »
William Blake »
Marceline Desbordes-Valmorová »
Stephame Mallarme »
Jean Moréas »
René Arcos »
Charles Vildrac »

Karel Hynek Mácha »
Fráňa Šrámek »
Karel Jaromír Erben »
Jiří Wolker »
Karel Toman »
Vítězslav Nezval »
Gelmisia »
Petr Šrefl »
Michal Košč »
Mína »
Jakub Hemala »
Martin M. Šimeček »
Ondřej Bouda »
hlianská poezie »
Jan Opolský »
Josef Hora »


Sezení
Arthur Rimbaud

Jsou černí od vředů, u očí mají kruhy
a tisknou ke stehnům odulé kotníky,
s temenem pokrytým leprovitými druhy
květeny vlhkých zdí, jež vroubí chodníky;

vštěpili na velký skelet svých černých židlí
svou divnou kostru s párem křivých noh,
od rána do noci tu bez přestání bydlí
a pletou nohama, opřeni o lenoch.

Ti starci navždycky jsou propleteni s křesly
i v slunci jejich vzhled je krajně bezduchý,
s očima na okně, kde zima květy kreslí,
chvějí se s bolestným třesením ropuchy.

Židle k nim chovají laskavost slitovníků
a sláma lepí se jim na nohavice;
slunce se vzněcuje v pletencích těchto víchů,
v nichž zrála na poli za léta pšenice.

Kolena u zubů, ti hráči harmonia
a s prsty pod židlí jak nad klávesami,
slyší se bubnovat ponurá deliria
a láskou opilí, kymácí hlavami.

Ó, nenuťte je vstát a mějte na ně ohled!
S bručením tyčí se jak kočky pod holí,
svírají lopatky majíce hrůzný pohled!
Kalhoty nad kyčlí jim často povolí.

A tupě potácejí se, když kráčí ze světnice
a při klopýtání vrážejí do skříní
a jejich knoflíky jsou plavé zřítelnice,
jež zachycují vám třpyt oka na síni.

Pak mají tajnou pěst, jež pomstychtivě vraždí...
Cestou zpět vyřine jim z očí čemý hnis,
jímž trpí oko psic, když trýznitel je dráždí
a vy jste lapeni do jámy, v níž je sliz.

S rukama v manžetách se do svých křesel kradou
s myšlenkou na ty, kdož je vstáti přinutí,
od rána do noci pod jejich chabou bradou
se chvěje ohryzek, napjatý k prasknutí.

Když přísný spánek jim smazává s čela vrásky,
sní sladce o židlích, jež otěhotněly,
drží je v náručí, ta křesla hodná lásky
a vidí psací stůl a měkké fotely.

Pyl z květin inkoustu, jenž kane z tajných zřídel,
je sladce kolébá v kalichy schoulené,
jak v řadě kosatců let modrých, vodních šídel -
- jejich úd dráždí se vousisky ječmene.


Přeložil Adolf Kroupa

Powered by www.freewebtemplatesnow.com