Charles Baudelaire »
Paul Verlaine »
Jean Arthur Rimbaud »
Tristan Corbiere »
William Shakespeare »

 · Sonet 147
 · Sonet 145
 · Sonet 53
 · Sonet 24
 · Sonet 20
 · Sonet 73
 · Sonet 66
 · Sonet 29
 · Sonet 28

Dante Alighieri »
Mihangel Bregalad »
J.B.Cross »
Edgar Allan Poe »
Francois Villon »
Rainer Maria Rilke »
William Blake »
Marceline Desbordes-Valmorová »
Stephame Mallarme »
Jean Moréas »
René Arcos »
Charles Vildrac »

Karel Hynek Mácha »
Fráňa Šrámek »
Karel Jaromír Erben »
Jiří Wolker »
Karel Toman »
Vítězslav Nezval »
Gelmisia »
Petr Šrefl »
Michal Košč »
Mína »
Jakub Hemala »
Martin M. Šimeček »
Ondřej Bouda »
hlianská poezie »
Jan Opolský »
Josef Hora »


Sonet 147
William Shakespeare

Láska mne spaluje, horečka prahnoucí
stále víc po tom, co pomáhá tomu zlu
a co je živinou mé dlouhé nemoci,
ve které nacházím chorobnou potěchu.
Můj rozum, léčitel mé lásky, rozhněván,
že se jím neřídím, že nedbám jeho rad,
mne opustil a já zoufalý poznávám
pravdivost výstrahy: toužit je umírat.
Mně není pomoci, můj rozum je ten tam,
je jako šílený a nenachází klid;
jak blázen přemýšlím a také mluvívám,
na dosah pravdy jsem a nechci pochopit.
Neboť já přísahal, žes jasná jako ráno,
a ty jsi černější než noc a peklo samo.


Přeložil Jan Vladislav

Powered by www.freewebtemplatesnow.com