Vítejte na stránkách o poezii, ale nejen o ní.

Vydejte se do zákoutí fantazie a nacházejte sebe sama v temných i jásavých odrazech obrazů věcí všedních či vzácných...

...tak se nebojte a pojďte dál....

Verše pro tento okamžik:

Uražená luna
Charles Baudelaire

Ó Luno, vzývaná již předky pro svou záři,
má dobrá Cynthio, ty lampo našich děr,
vidíš z těch modrých niv, kde, serail sličných dcer,
houf hvězd tě sleduje pod stříbrnými šláři,

básníka nad prací se chýlit v potu tváři,
pás spících milenců na lůžkách šťastných her
plát svěžím smaltem úst do fialových šer,
či zmije stočené, jak na drnech se páří?

A chodíš, pověz mi, v svém zlatém domině
potají celovat až do rozbřesku dne
dál Endymiona po starodávné skráni?

"Já vidím matku tvou, dítě těch zchudlých let,
jak k svému zrcadlu své těžké roky sklání
a líčí sobě prs, z kterého ssál tvůj ret!"


Přeložil Svatopluk Kadlec