Vítejte na stránkách o poezii, ale nejen o ní.

Vydejte se do zákoutí fantazie a nacházejte sebe sama v temných i jásavých odrazech obrazů věcí všedních či vzácných...

...tak se nebojte a pojďte dál....

Verše pro tento okamžik:

Osamělé hnízdo
Marceline Desbordes-Valmorová

Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou,
jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou.
Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem
snu, překrásného snu, jejž tajím před světem.

Mám ticha potřebí, teď běží o mou duši;
v sebe se zavírám a nevpouštím, co ruší;
a z koutku, kde i vzlyk se v ticho rozemne,
slyším, jak století tu pádí kolem mne.

Věk, který uhání, hřmí nad našimi prahy
a s proudem unáší jak mrtvé chaluhy
spoušť pocákaných slov a liché přísahy
i čisté kytky jmen, jichž zvuk je srdci drahý.

Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou,
jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou.
Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem
snu, překrásného snu, jejž tajím před světem.


Přeložila Zdeňka Pavlousková