U ohně sedím
Charles Baudelaire
U ohně sedím, přemítám
O všem, co jsem kdy viděl,
O lučních kvítí, motýlech
Z letních dnů, kterými jsem šel;
O žlutém listí, babím létě
V tolika přešlých podzimech;
O mlze, o stříbrném slunci,
Svištění větru ve vlasech.
U ohně sedím, přemítám.
Jaký to asi bude svět,
Jaké to bude dočkat zimy
A jaro - to už nevidět
Vždyť všechno, co jsem neviděl,
Je víc nežli viděné!
A každé jaro v každém háji
Je zase jinak zelené.
U ohně sedím, přemítám,
O lidech dávných přešlých let
a o lidech, jež nepoznám,
a jaký bude jejich svět,
však zatímco tak přemítám
o časech dávno minulých,
zdaleka krokům naslouchám,
kdy poutník stane ve dveřích.
