Města II.
Jean Arthur Rimbaud

    Oficiální Akropole nad ty nejobrovitější výtvory moderního barbarství. Je nemožné vyjádřit to matné světlo, jež vydává neproměnné šedé nebe, imperiální lesk budov a věčný sníh na zemi. Byly zde převzaty podle vzácně ohavného vkusu všechny klasické nádhery stavitelství. Navštěvuji malířské výstavy dvacetkrát rozlehlejší než Hampton-Court. Jaké je to malířství! Jeden norský Nabuchodonozor dal vystavět ministerská schodiště; podřízení, které jsem spatřil, jsou hrdější než ***, a já se chvěl při pohledu na hlídače kolosů a dozorce na stavbě. Seskupením budov do do uzavřených náměstí, dvorů a teras byli vypuzeni kočí. Parky představují prvotní přírodu přetvořenou se vznešeným uměním. Horní čtvrť má nevysvětlitelné části: mořské rameno bez lodí valí svůj krupičnatý modrý příkrov mezi nábřežími s obřími kandelábry. Krástký most ústí k brance přímo pod klenbou Svaté kaple. Ten chrám je umělecká ocelová kostra o průměru přibližně patnácti tisíc stop.

    Na některých místech, na měděných lávkách, plošinách, schodištích, která obepínají haly a pilíře, jsem se domníval, že mohu posoudit hloubku města! Je to pro mne nepochopitelný zázrak: jaká je úroveň ostatních čtvrtí nad nebo pod akropolí? Pro cizince naší doby je nemožné se zde vyznat. Obchodní čtvrť je okrouhlé náměstí v jednom stylu, s arkádovými galeriemi. Obchody není vidět, ale sníh na vozovce je sešlapán; několik nabobů, stejně vzácných jako chodci za nedělního ráno v Londýně, míří k diamantovému dostavníku. Několik divanů z červeného sametu: podávají se polární nápoje, jejichž cena se pohybuje mezi ismi sty a osmi tisíci rupií. Při nápadu, že bych hledal na tomto prostranství divadla, si odpovídám, že obchody musí skrývat dost temná dramata. Myslím, že je tam policie. Ale zákon musí být tak podivný, že se vzdávám pomyšlení, že si udělám představu o zdejších dobrodruzích.

    Předměstí, stejně elegantní jako pěkná ulice v Paříži, je nadáno vzdušným světlem. Demokratický živel čítá několik set duší. Ani zde domy nejsou za sebou; předměstí podivně přechází do venkova, "Hrabství", které zaplňuje věčný Západ lesů a úžasných parků, kde divocí šlechtici loví své kroniky ve světle, které bylo stvořeno.