Jedné v ráji
Edgar Allan Poe

Vším byla jsi mi, milá,
vším, po čem prahl jsem -
ostrovem v moři, milá,
zřídlem i oltářem,
jejž plody s květy víla ověnčila
a kvetly v srdci mém.

Ach, sne, pláls krátce tak!
Ach, naděje, vzlétla jsi výš,
leč mrak zastřel tvůj zrak!
Hlas z budoucnosti volá, slyš:
"Dál! Dál" - nad minulostí však
(černá strž!) duch můj klesá níž,
nehybný, němý, pouhý vrak!

Ach, běda! běda! z jasu
života nemám nic!
"Ne víc - ne víc - ne víc!"
(velebné moře odnáší šum hlasů
písčinám břehů vstříc)
nevzkvete strom z polomu bouřných časů,
nevzlétne orel kalných zřítelnic!

A dny mé mdloba jala
a do všech nočních snů
tvé temné oko sálá
a třpyt tvých kročejů
v tancích, v nichž dálka promodrala,
v odlescích věčných pramenů.


Přeložil Josef Hiršal


Dark

 

  •