Smutek léta
Stéphane Mallarmé
Slunce, má vzdálená, na písku tiše spící,
do prstenců tvých vlasů pozvolna lázeň vlévá;
v tvé odcizené tváři, vonící pryskyřicí,
nápoj lásky a slzy mísí ta vůně nyvá.
V těch bílých plamenech, v poklidném spočívání,
řeklas mně, smutná, v bázlivých polibcích,
že sotva budeme kdy spolu pochováni
v písku pouště a v stínu palem vlajících.
Ve vlnách tvé hřívy jako v proudné řece
duch tone bez hrůzy, ač mučíval mne přece;
nalézá Nicotu, o níž sotva co víš.
Pod tvými víčky chutnám líčidlo klamu,
tak snad pozná srdce, jež snadno poraníš,
bezcitnost Azuru a drahokamů.
Přeložil František Hrubín
