Mořský vánek
Stéphane Mallarmé
Tělo je smutné, žel! a já čet všecky knížky.
Pryč! Utéct, utéct! Vím, jsou ptáci vášni výšky
nad pěnou neznámých podnebí propadlí!
Už staré zahrady, jež oči zrcadlí,
to srdce nezdrží, jež na mořích se máchá,
ó noci! ani má truchlící lampa plachá
nad archem chráněným svou bělí před světem,
a ani kojící má žena s dítětem.
Žal z krutých nadějí vždy věří v oddech sladký,
když chvíle loučení roztřepetává šátky!
Pryč! Lodi, kolébej svůj stožár čelenní
a kotvu zvedněme za věčnou zelení!
A snad ty stožáry vyzývají mraky,
jsou z těch, jež sklání smršť nad beznadějné vraky,
pusté, bez lan, bez lan, bez plodných atolů...
Však zpívej, srdce mé, s lodníky pospolu!
Přeložil František Hrubín
