Sen
Petr Šrefl
Snad jsem jenom přelud, pouze sen,
z deště a světla nití jemně spředen,
- co zrána rozplyne se jako mlha
a do širého světa v okamžení roznesen,
do kůry stromů bude ostřím větrů vetknut.
Nikdo nevezme mi však, jak tvůj hlas mi zníval
- já, ten snový, pouhopouhý přelud
když tebe, Bože! prosil jsem a vzýval,
abys těch pár chvil za moje žití rázem vyměnil,
za ty okamžiky, kdy v Tvých očích úsměv plál
- jak ranní slunce na hladině tiché,
a já byl rázem bohat jako král.
Tak já s úsměvem se upíšu i ďáblu,
a na váhy bez výčitek přihodím svůj čas
- to celé žití, zšedivělé a plné kalu -
za ten střípek času, kdy uslyším tvůj hlas.
Snad jsem jenom přelud a jako sen Ti připadám,
snad před Tebou rozplynu se v ranní rose sám,
- však než opustí mě síly, do vlasů Ti hvězdy dám
a z vůně Tvojich vlasů hedvábí Ti umotám..
