Nářek Ikarův
Charles Baudelaire
Milenec, děvkám dvořící se,
je spokojený, zdráv a syt.
Mně, když jsem mrak chtěl v náruč vzít,
však náhle ruce zlomily se.
Toť z jasných hvězd v těch modrých tmách,
které nic v záři nezastíní,
že moje zhaslé oči nyní
zří slunce jen v svých vzpomínkách.
Já ve vesmíru slídil marně
po konci nebo po středu.
V nevímčím žhavém pohledu
svou peruť cítím praskat žalně.
A spálen láskou ke kráse,
žel, nedočkám se již té slávy,
že by ta propast, hrob můj tmavý,
snad jednou po mně zvala se.
Přeložil Svatopluk Kadlec
