Pohrobní výčitka
Charles Baudelaire
Má krásko ďábelská, až nic tě neprobudí
pod těžkým náhrobkem z černého mramoru,
až budeš za lůžko a teplou komoru
mít jenom vlhký hrob a jámu, v níž to studí,
až kámen, tisknoucí se k bázlivé tvé hrudi
a k bokům, nedbale vábícím k pozoru,
zabrání srdci bít a toužit nahoru
a běžet nohám tvým, jež klidné cesty nudí,
hrob, obeznámený s mým nekonečným snem
(neb vždycky s básníkem hrob dobře rozumí si),
řekne ti v temnu tom, dlouhém a bezesném:
"Hetéro pochybná, co z toho, že jste kdysi
nedbala, jakých to ti mrtví želí ztrát?"
- A červ jak výčitka tě v kůži bude žrát.
Přeložil František Hrubín
