Malý koutek poezie

Životopis
Charles Baudelaire

1821 Charles Pierre Baudelaire se narodil 9.dubna v Paříži, 13, rue Hautefeuille, jako syn Francoise Baudelaira (*1759 v Neuville-au-Pont) a Caroliny Archimbautové-Dufaysové (* 1793 v Londýně). Otec Baudelairův vystudoval filozofii a teologii, přitahován povoláním učitele byl přijat jako vychovatel do rodiny vévody de Choiseul-Praslin. Postupem času se stává velkým příznvcem malby a i v malém Charlesovi povzdubuje zájem o umění.

1827 Otec básníkův umírá 10. února ve věku šedesáti sedmi let. V Létě tohoto roku bydlí šestiletý Charles Baudelaire matkou v malém domku v Neuilly na okraji Paříže. Šťastné dětské léto, na které vzpomínal po celý život.

1828 8.listopadu se provdala Baudelairova matka znovu. Jejím druhým manželem je třicetidevítiletý major Jacques Aupick.

1832 Jacques Aupick je povýšen na plukovníka a jmenován šéfem štábu sedmé divize v Lyonu; Charles Baudelaire se stává žákem lyonského gymnázia, kde studuje do r. 1836.

1836 Po přeložení plukovníka Aupicka do Paříže vstupuje Baudelaire do lycea Louis le Grand.

1838 Cestuje s rodiči v Pyrenejích. Z tohoto roku jsou známy první básnické pokusy sedmnáctiletého studenta.

1839 Charles Baudelaire je pro nekázeň vyloučen z lycea Louis Ie Grand. K maturitě se připravuje soukromě v penzionu Leveque a Bailly; závěrečné zkoušky skládá 12. srpna. Téhož roku uzavírá první literární přátelství s Ernestem Prarondem a Gustavem Le Vavasseurem. Do roku 1841 žije zcela volně v Paříži a seznamuje se s významnými spisovateli, s Edouardem Ourliacem, Honoré Balzacem a s autorem Sylvie a Aurélie, Gérardem de Nerval.

1811 Baudelairova cesta po moři do Indie, trvající téměř rok. V únoru 1842 se vrací do Bordeaux. Po dosažení plnoletosti žije v Paříži na ostrově svatého Ludvíka; ke svým literárním přátelům počítá zanedlouho také Théophila Gautiera a Théodora de Banville. Téhož roku - jednadvacetiletý - se seznamuje s divadelní statistkou, mulatkou .Jeannou Duvalovou.

1813 Těkající a nesystematická literární práce; pokus o veršované drama (s Ernestem Prarondem koncipovaný, ale nedokončený Idéolus). Vedle anonymní spolupráce na veršovaném almanachu, připraveném mladými básníky, a prvních, útočných a provokujících studií, které mu redakce vracejí tvořících základ pozdějších Květů zla. V závěru tohoto období, v září roku 1844, z popudu rodinné rady a na základě rozhodnutí civilního soudu v Paříži, je Charlesu Baudelairovi ustanoven finanční opatrovník. Je jím pan Ancelle, notář z Neuilly.

1845 Baudelaire vydává v pařížském nakladatelství Labittově svůj debut, podepsaný Ch. Baudelaire-Dufa\s. Je to Salon de 1845, sedmdesátistránková brožura, analyzující výroční výstavu tohoto roku. Rozpory s rodinou; sebevražedný pokus s ne zcela jasnou motivací. Básník otiskuje svoje první prozaické práce (Jak platíme dluhy, máme-li génia); roku následujícího publikuje v nakladatelství Michela Lévyho další Salon (1846), kritickou studii mimořádně vysoké úrovně. Tohoto roku první zmínky o vydání knihy verše; její ohlašovaný titul je Lesbičanky (Les Lesbiennes). Od roku 1846 spolupráce s časopisy (Corsaire Satan).

1847 Publikuje Fanfarlo, novelu s řadou autobiografických rysů v postavě Samuela Cramera. Gustave Courbet maluje Baudelairovu podobiznu. Obraz s názvem Muž s dýmkou, dnes v montpellierském muzeu, byl téhož roku porotou Salonu odmítnut. (Jiná podobizna z ruky Courbetovy je součástí jeho alegorického Atelieru, stěžejního díla realistického malíře z roku 1855). Významný dopis herečce Marii Daubrunové (vlastním jménem Marii Brunaudové), ženě se zelenýma očima, jíž jsou věnovány některé z nejkrásnějších básní Květů zla (Vyzvání na cestu, Podzimní zpěv, Podzimní sonet, Rozhovor).

1848 Charles Baudelaire se stává členem Blanquiho Ústředního republikánského sdružení. V souvislosti s tím se účastní v únoru revolučních událostí a v červnu participuje na akcích dělnického povstání. Téhož roku se pokouší vydávat - s přáteli Champfleurym a Toubinem -socialistický list (Le Salut public), který však už po dvou číslech zaniká. V téže době dva rychle ztroskotavší pokusy nalézt hmotné zabezpečení jako redakční sekretář; poprvé - od dubna do června - v konzervativní La Tribune Nationale, potom - během října - v Le Representant de l`Indre. (v Chateauroux). Odtud už po několika dnech se básník vrací do Paříže. Jeho nevlastní otec, nyní už generál, Jacques Aupick, je jmenován zplnomocněným velvyslancem v Cařihradě. Ještě v roce následujícím (1849), kdy nakladatel Michel Lévy oznamuje vydání připravované knihy básní, tentokrát s názvem Limby (Les Limbes), pokusil se pravděpodobně znovu zakotvit jako redaktor; jeho cesta do Dijonu měla asi tento cíl. Během dijonského pobytu se objevují druhotné příznaky luetické nákazy. Na počátku roku 1850 je Charles Baudelaire znovu v Paříži.

1851 Publikuje v časopise Le Messager de l'Assemblée studii O víně a hašiši, kterou lze pokládat za první - samostatný a ucelený - náčrt k proslulé knize Umělé ráje (Les paradis artificiels), která vyšla v roce 1860 v nakladatelství Poulet-Malassise a de Broise. V červnu tohoto roku se v Paříži jenom zcela krátce zastavuje matka Baudelairova s velvyslancem J. Aupickem, který je přeložen v téže funkci do Madridu. Básník si opatřil z Anglie souborné vydání děl Edgara Allana Poea - pravděpodobně The Works of the late Edgar Allan Poe, vydaná J. R. Redfieldem, Clinton Hall, New York, 1850.

1852 První překlady z Edgara Allana Poea, které odevzdal nakladateli Victoru Lecouovi, nebyly otištěny proto, že si je básník vyžádal zpět k přepracování. Milostné verše, posílané anonymně paní Aglaé Sabatierové.

1853 Zatímco Jacques Aupick se vrací do Paříže a je jmenován senátorem, Charles Baudelaire prožívá období nejhorší hmotné bídy. Těžce churav je - s nemocnou Jeannou Duvalovou - téměř zcela bez prostředků. Tohoto roku uveřejnil esej Morálka hračky v Le Monde littéraire.

1854 Básníkovo seznámení se spisovatelem Barbeyem d'Aurevilly, autorem Staré milenky a Ďábelských novel.

1855 Generál Jacques Aupick kupuje pro sebe a svoji ženu nevelkou vilu v Honfleuru (département Calvados), na mořském pobřeží nedaleko ústí Seiny. Spory s Jeannou Duva-lovou, léta se vlekoucí, procházejí další, vážnou roztržkou.

1856 U Michela Lévyho vychází první svazek překladů z díla Edgara Allana Poea: Podivuhodné příběhy (Histoires extraordinaires). 28. dubna umírá v Paříži Jacques Aupick. Básníkova matka se brzy po smrti svého druhého manžela odstěhovala definitivně do svého domku v Honfleuru, kde žila zabezpečena penzí.

1857 Na základě smlouvy o knize básní, podepsané 30.prosince 1856 s nakladateli Augustem Poulet-Malassisem a de Broisem, odevzdal básník nakladateli rukopis v březnu 1857; kniha vyšla 25. června téhož roku, 5. července je otištěn ve Figaru útok na Květy zla a už 16. července je kniha zabavena z příkazu státního návladního. Žaloba proti autorovi a oběma nakladatelům byla projednávána 20. září 1857; šest básní zabaveno (Lesbos - Prokleté ženy - Léthé - Té, jež je příliš veselá - Šperky -Proměny upírovy); autoru uložena pokuta ve výši tři sta franků, oběma nakladatelům po sto francích. Téhož roku vychází (v Le Présent) prvních šest piet z Malých básní v próze, Baudelaire tiskne v Le Présent několik esejů a nových veršů; v revue Artiste publikuje studii o Gustavu Flaubertovi. U Michela Lévyho je vydán druhý svazek poeovského souboru: Nové podivuhodné příběhy (Nouvelles histoires extraordinaires). Na konci roku je básník nucen - už podruhé - žádat ministerstvo školství o finanční podporu. V dopise Aglaé Sabatierové přiznává, že všechny verše zařazené na stránkách 84 až 105 právě vyšlé knihy byly napsány pro ni.

1858 Baudelaire má velmi vážný spor s notářem Ancellem, svým opatrovníkem, jemuž vytýká nešetrné zasahování do svého soukromého života. Na jaře tohoto roku odjíždí do Corbeil, kde provádí korektury překladu Poeových děl, tištěných tam pro nakladatele Michela Lévyho. Jako třetí svazek Poeových spisů vycházejí v dubnu Podivuhodná dobrodružství Arthura Gordona Pyma.

1859 Baudelaire začíná navštěvovat svoji matku v Honfleuru; jeho vztahy k ní se po smrti otčímově obnovily a prohloubily. Za únorového pobytu v roce 1859 napsal tam Cestu, věnovanou Flaubertovu příteli Maximu du Camp a uveřejněnou téhož roku v Revue francaise. Těžké onemocnění Jeanny Duvalové, kterou básník přes roztržku stále podporuje.

1860 Fleurs du Mal 1.ledna uzavírá Charles Baudelaire s nakladatelem Augustem Poulet-Malassisem dohodu o vydání svého díla ve čtyřech svazcích (Květy zla - Umělé ráje - Estetické zvláštnosti - Literární studie). V polovině ledna mozková porucha, tentokrát zcela přechodného rázu. Na počátku roku slyšel básník v Salle des Italiens wagnerovské koncerty. Ministerstvo školství udělilo mu - v pořadí čtvrtou - podporu ve výši tři sta franků, motivovanou jako zvláštní odměna za jeho studie o výtvarném umění. Další literární odměnu dostává ještě v listopadu téhož roku.

1861 Vychází druhé vydání Květů zla, rozšířené o třicet pět nových básní; básně odsouzené zařazeny nejsou. Nedlouho nato je otištěna časopisecky (v Revue Européenne) a potom jako samostatná brožura studie Richard Wagner. Nová odměna ve výši tři sta franku. Další, tentokrát už hrozivé příznaky starého onemocnění. Mentální a hmotná situace básníkova je katastrofální; přesto poměrně často publikuje a obírá se - nerealizovanými - literárními plány. Ztroskotaný pokus o kandidaturu do Akademie.

1863 Úpadek nakladatele Poulet-Malassise postihuje přímo i Baudelaira anulováním připravovaného čtyřsvazkového vydání jeho děl. V listopadu publikuje ve Figaru jednu ze svých nejvýznamnějších studií, věnovanou malíři a reportážnímu kreslíři Constantinu Guysovi: Malíř moderního života. Michel Lévy zaplatil básníkovi jednorázově dva tisíce franku za veškerá autorská práva k dokončovanému pěti svazkovému vydání spisů E. A. Poea.

1864 Básníkův odjezd do Bruselu 24. dubna. V květnu ztroskotaný přednáškový cyklus o díle Delacroixově, poezii Gaulierově a o účincích drog. V červnu nový, také tentokrát zcela neúspěšný pokus organizovat přednášky. V Paříži zatím vychází jeho překlad Poeova eseje Euréka jako čtvrtý svazek souboru amerického básníka.

1865 Baudelairova situace v Belgii o stránce zdravotní i hmotné je zoufalá a - podle Poulet-Malassise - jeho pracovní neschopnost naprostá. V červenci dvoutýdenní pobyt v Paříži a Honfleuru u matky, která mu dává k dispozici dva tisíce franků, aby mohl zaplatit alespoň část svých dluhů u Augusta Poulet-Malassise, který - mimo manželku Victora Huga, kterou v Bruselu navštěvuje - je (podle textu známevho věnování) jediným tvorem, jehož úsměv uklidňoval jeho belgický smutek. Michel Lévy vydává Groteskní a vážné příběhy, poslední knihu Baudelairových překladů Poeových sebraných spisů.

1866 V březnu, doprovázen Poulet-Malassisem, navštívil Charles Baudelaire, jako už v roce předchozím, kreslíře a rytce Féliciena Ropse v Namuru. Při prohlídce chrámu sv. Loupa, postižen závrativými stavy, se zhroutil. Téměř vzápětí se dostavily vážné mozkové poruchy, ochrnul na pravém polovinu těla, objevila se rychle postupující ztráta řeči - afasie, která jej už neopustila do konce jeho dní. Poslední kniha, která vyšla ještě za života básníkova, Trosky (Les Epaves), byla vydána jako výlučná edice ve dvou stech šedesáti výtiscích. Druhého červenm· 1866, po téměř dvouměsíčním pobytu v bruselské řádové nemocnici sv. Jana a sv. Alžběty a po přechodném několikatýdenním ubytování v hotelu, odvezla matka básníka do Paříže. Od 4. července 1866 byl ošetřován na klinice Emila Dumase v Chaillot. Část nákladů na jeho hospitalizaci - na žádost skupiny literárních přátel, mezi nimi Banvilla, Leconta de Lisle, Sainte-Beuva a Mériméa - převzalo ministerstvo školství.

1867 Charles Baudelaire umírá 31.srpna 1867 v 11 hodin dopoledne: byl pochován 2. září na Montparnaském hřbitově. Nad jeho hrobem promluvili přátelé: Théodore de Banville a Charles Asselineau. Nakladatel Michel Lévy, který už vlastnil všechna práva na poeovaké překlady Baudelairovy, zakoupil ve veřejné dražbě také práva na veškerá původní díla básníkova. V letech 1868 až 1870 je v sedmi svazcích poprvé souborně vydal.

Poezie

Zajímavé knihy

Menu

Zajímavé weby

Knihy

Kontakt

1821	Charles Pierre Baudelaire se narodil 9.dubna v Paříži, 13, rue Hautefeuille, jako syn Francoise Baudelaira (1759 v Neuville-au-Pont) a Caroliny Archimbautové-Dufaysové ( 1793 v Londýně). Otec Baudelairův vystudoval filozofii a teologii, přitahován povoláním učitele byl přijat jako vychovatel do rodiny vévody de Choiseul-Praslin. Postupem času se stává velkým příznvcem malby a i v malém Charlesovi povzdubuje zájem o umění.
1827	Otec básníkův umírá 10. února ve věku šedesáti sedmi let. V Létě tohoto roku bydlí šestiletý Charles Baudelaire matkou v malém domku v Neuilly na okraji Paříže. Šťastné dětské léto, na které vzpomínal po celý život.
1828	8.listopadu se provdala Baudelairova matka znovu. Jejím druhým manželem je třicetidevítiletý major Jacques Aupick.
1832	Jacques Aupick je povýšen na plukovníka a jmenován šéfem štábu sedmé divize v Lyonu; Charles Baudelaire se stává žákem lyonského gymnázia, kde studuje do r. 1836.
1836	Po přeložení plukovníka Aupicka do Paříže vstupuje Baudelaire do lycea Louis le Grand.
1838	Cestuje s rodiči v Pyrenejích. Z tohoto roku jsou známy první básnické pokusy sedmnáctiletého studenta.
1839	Charles Baudelaire je pro nekázeň vyloučen z lycea Louis Ie Grand. K maturitě se připravuje soukromě v penzionu Leveque a Bailly; závěrečné zkoušky skládá 12. srpna. Téhož roku uzavírá první literární přátelství s Ernestem Prarondem a Gustavem Le Vavasseurem. Do roku 1841 žije zcela volně v Paříži a seznamuje se s významnými spisovateli, s Edouardem Ourliacem, Honoré Balzacem a s autorem Sylvie a Aurélie, Gérardem de Nerval.
1811	Baudelairova cesta po moři do Indie, trvající téměř rok. V únoru 1842 se vrací do Bordeaux. Po dosažení plnoletosti žije v Paříži na ostrově svatého Ludvíka; ke svým literárním přátelům počítá zanedlouho také Théophila Gautiera a Théodora de Banville. Téhož roku - jednadvacetiletý - se seznamuje s divadelní statistkou, mulatkou .Jeannou Duvalovou.
1813	Těkající a nesystematická literární práce; pokus o veršované drama (s Ernestem Prarondem koncipovaný, ale nedokončený Idéolus). Vedle anonymní spolupráce na veršovaném almanachu, připraveném mladými básníky, a prvních, útočných a provokujících studií, které mu redakce vracejí tvořících základ pozdějších Květů zla. V závěru tohoto období, v září roku 1844, z popudu rodinné rady a na základě rozhodnutí civilního soudu v Paříži, je Charlesu Baudelairovi ustanoven finanční opatrovník. Je jím pan Ancelle, notář z Neuilly.
1845	Baudelaire vydává v pařížském nakladatelství Labittově svůj debut, podepsaný Ch. Baudelaire-Dufa\s. Je to Salon de 1845, sedmdesátistránková brožura, analyzující výroční výstavu tohoto roku. Rozpory s rodinou; sebevražedný pokus s ne zcela jasnou motivací. Básník otiskuje svoje první prozaické práce (Jak platíme dluhy, máme-li génia); roku následujícího publikuje v nakladatelství Michela Lévyho další Salon (1846), kritickou studii mimořádně vysoké úrovně. Tohoto roku první zmínky o vydání knihy verše; její ohlašovaný titul je Lesbičanky (Les Lesbiennes). Od roku 1846 spolupráce s časopisy (Corsaire Satan).
1847	Publikuje Fanfarlo, novelu s řadou autobiografických rysů v postavě Samuela Cramera. Gustave Courbet maluje Baudelairovu podobiznu. Obraz s názvem Muž s dýmkou, dnes v montpellierském muzeu, byl téhož roku porotou Salonu odmítnut. (Jiná podobizna z ruky Courbetovy je součástí jeho alegorického Atelieru, stěžejního díla realistického malíře z roku 1855). Významný dopis herečce Marii Daubrunové (vlastním jménem Marii Brunaudové), ženě se zelenýma očima, jíž jsou věnovány některé z nejkrásnějších básní Květů zla (Vyzvání na cestu, Podzimní zpěv, Podzimní sonet, Rozhovor).
1848	Charles Baudelaire se stává členem Blanquiho Ústředního republikánského sdružení. V souvislosti s tím se účastní v únoru revolučních událostí a v červnu participuje na akcích dělnického povstání. Téhož roku se pokouší vydávat - s přáteli Champfleurym a Toubinem -socialistický list (Le Salut public), který však už po dvou číslech zaniká. V téže době dva rychle ztroskotavší pokusy nalézt hmotné zabezpečení jako redakční sekretář; poprvé - od dubna do června - v konzervativní La Tribune Nationale, potom - během října - v Le Representant de l`Indre. (v Chateauroux). Odtud už po několika dnech se básník vrací do Paříže. Jeho nevlastní otec, nyní už generál, Jacques Aupick, je jmenován zplnomocněným velvyslancem v Cařihradě. Ještě v roce následujícím (1849), kdy nakladatel Michel Lévy oznamuje vydání připravované knihy básní, tentokrát s názvem Limby (Les Limbes), pokusil se pravděpodobně znovu zakotvit jako redaktor; jeho cesta do Dijonu měla asi tento cíl. Během dijonského pobytu se objevují druhotné příznaky luetické nákazy. Na počátku roku 1850 je Charles Baudelaire znovu v Paříži.
1851	Publikuje v časopise Le Messager de l'Assemblée studii O víně a hašiši, kterou lze pokládat za první - samostatný a ucelený - náčrt k proslulé knize Umělé ráje (Les paradis artificiels), která vyšla v roce 1860 v nakladatelství Poulet-Malassise a de Broise. V červnu tohoto roku se v Paříži jenom zcela krátce zastavuje matka Baudelairova s velvyslancem J. Aupickem, který je přeložen v téže funkci do Madridu. Básník si opatřil z Anglie souborné vydání děl Edgara Allana Poea - pravděpodobně The Works of the late Edgar Allan Poe, vydaná J. R. Redfieldem, Clinton Hall, New York, 1850.
1852	První překlady z Edgara Allana Poea, které odevzdal nakladateli Victoru Lecouovi, nebyly otištěny proto, že si je básník vyžádal zpět k přepracování. Milostné verše, posílané anonymně paní Aglaé Sabatierové.
1853	Zatímco Jacques Aupick se vrací do Paříže a je jmenován senátorem, Charles Baudelaire prožívá období nejhorší hmotné bídy. Těžce churav je - s nemocnou Jeannou Duvalovou - téměř zcela bez prostředků. Tohoto roku uveřejnil esej Morálka hračky v Le Monde littéraire.
1854	Básníkovo seznámení se spisovatelem Barbeyem d'Aurevilly, autorem Staré milenky a Ďábelských novel.
1855	Generál Jacques Aupick kupuje pro sebe a svoji ženu nevelkou vilu v Honfleuru (département Calvados), na mořském pobřeží nedaleko ústí Seiny. Spory s Jeannou Duva-lovou, léta se vlekoucí, procházejí další, vážnou roztržkou.
1856	U Michela Lévyho vychází první svazek překladů z díla Edgara Allana Poea: Podivuhodné příběhy (Histoires extraordinaires). 28. dubna umírá v Paříži Jacques Aupick. Básníkova matka se brzy po smrti svého druhého manžela odstěhovala definitivně do svého domku v Honfleuru, kde žila zabezpečena penzí.
1857	Na základě smlouvy o knize básní, podepsané 30.prosince 1856 s nakladateli Augustem Poulet-Malassisem a de Broisem, odevzdal básník nakladateli rukopis v březnu 1857; kniha vyšla 25. června téhož roku, 5. července je otištěn ve Figaru útok na Květy zla a už 16. července je kniha zabavena z příkazu státního návladního. Žaloba proti autorovi a oběma nakladatelům byla projednávána 20. září 1857; šest básní zabaveno (Lesbos - Prokleté ženy - Léthé - Té, jež je příliš veselá - Šperky -Proměny upírovy); autoru uložena pokuta ve výši tři sta franků, oběma nakladatelům po sto francích. Téhož roku vychází (v Le Présent) prvních šest piet z Malých básní v próze, Baudelaire tiskne v Le Présent několik esejů a nových veršů; v revue Artiste publikuje studii o Gustavu Flaubertovi. U Michela Lévyho je vydán druhý svazek poeovského souboru: Nové podivuhodné příběhy (Nouvelles histoires extraordinaires). Na konci roku je básník nucen - už podruhé - žádat ministerstvo školství o finanční podporu. V dopise Aglaé Sabatierové přiznává, že všechny verše zařazené na stránkách 84 až 105 právě vyšlé knihy byly napsány pro ni.
1858	Baudelaire má velmi vážný spor s notářem Ancellem, svým opatrovníkem, jemuž vytýká nešetrné zasahování do svého soukromého života. Na jaře tohoto roku odjíždí do Corbeil, kde provádí korektury překladu Poeových děl, tištěných tam pro nakladatele Michela Lévyho. Jako třetí svazek Poeových spisů vycházejí v dubnu Podivuhodná dobrodružství Arthura Gordona Pyma.
1859	Baudelaire začíná navštěvovat svoji matku v Honfleuru; jeho vztahy k ní se po smrti otčímově obnovily a prohloubily. Za únorového pobytu v roce 1859 napsal tam Cestu, věnovanou Flaubertovu příteli Maximu du Camp a uveřejněnou téhož roku v Revue francaise. Těžké onemocnění Jeanny Duvalové, kterou básník přes roztržku stále podporuje.
1860	1.ledna uzavírá Charles Baudelaire s nakladatelem Augustem Poulet-Malassisem dohodu o vydání svého díla ve čtyřech svazcích (Květy zla - Umělé ráje - Estetické zvláštnosti - Literární studie). V polovině ledna mozková porucha, tentokrát zcela přechodného rázu. Na počátku roku slyšel básník v Salle des Italiens wagnerovské koncerty. Ministerstvo školství udělilo mu - v pořadí čtvrtou - podporu ve výši tři sta franků, motivovanou jako zvláštní odměna za jeho studie o výtvarném umění. Další literární odměnu dostává ještě v listopadu téhož roku.
1861	Vychází druhé vydání Květů zla, rozšířené o třicet pět nových básní; básně odsouzené zařazeny nejsou. Nedlouho nato je otištěna časopisecky (v Revue Européenne) a potom jako samostatná brožura studie Richard Wagner. Nová odměna ve výši tři sta franku. Další, tentokrát už hrozivé příznaky starého onemocnění. Mentální a hmotná situace básníkova je katastrofální; přesto poměrně často publikuje a obírá se - nerealizovanými - literárními plány. Ztroskotaný pokus o kandidaturu do Akademie.
1863	Úpadek nakladatele Poulet-Malassise postihuje přímo i Baudelaira anulováním připravovaného čtyřsvazkového vydání jeho děl. V listopadu publikuje ve Figaru jednu ze svých nejvýznamnějších studií, věnovanou malíři a reportážnímu kreslíři Constantinu Guysovi: Malíř moderního života. Michel Lévy zaplatil básníkovi jednorázově dva tisíce franku za veškerá autorská práva k dokončovanému pěti svazkovému vydání spisů E. A. Poea.
1864	Básníkův odjezd do Bruselu 24. dubna. V květnu ztroskotaný přednáškový cyklus o díle Delacroixově, poezii Gaulierově a o účincích drog. V červnu nový, také tentokrát zcela neúspěšný pokus organizovat přednášky. V Paříži zatím vychází jeho překlad Poeova eseje Euréka jako čtvrtý svazek souboru amerického básníka.
1865	Baudelairova situace v Belgii o stránce zdravotní i hmotné je zoufalá a - podle Poulet-Malassise - jeho pracovní neschopnost naprostá. V červenci dvoutýdenní pobyt v Paříži a Honfleuru u matky, která mu dává k dispozici dva tisíce franků, aby mohl zaplatit alespoň část svých dluhů u Augusta Poulet-Malassise, který - mimo manželku Victora Huga, kterou v Bruselu navštěvuje - je (podle textu známevho věnování) jediným tvorem, jehož úsměv uklidňoval jeho belgický smutek. Michel Lévy vydává Groteskní a vážné příběhy, poslední knihu Baudelairových překladů Poeových sebraných spisů.
1866	V březnu, doprovázen Poulet-Malassisem, navštívil Charles Baudelaire, jako už v roce předchozím, kreslíře a rytce Féliciena Ropse v Namuru. Při prohlídce chrámu sv. Loupa, postižen závrativými stavy, se zhroutil. Téměř vzápětí se dostavily vážné mozkové poruchy, ochrnul na pravém polovinu těla, objevila se rychle postupující ztráta řeči - afasie, která jej už neopustila do konce jeho dní. Poslední kniha, která vyšla ještě za života básníkova, Trosky (Les Epaves), byla vydána jako výlučná edice ve dvou stech šedesáti výtiscích. Druhého červenm· 1866, po téměř dvouměsíčním pobytu v bruselské řádové nemocnici sv. Jana a sv. Alžběty a po přechodném několikatýdenním ubytování v hotelu, odvezla matka básníka do Paříže. Od 4. července 1866 byl ošetřován na klinice Emila Dumase v Chaillot. Část nákladů na jeho hospitalizaci - na žádost skupiny literárních přátel, mezi nimi Banvilla, Leconta de Lisle, Sainte-Beuva a Mériméa - převzalo ministerstvo školství.
1867	Charles Baudelaire umírá 31.srpna 1867 v 11 hodin dopoledne: byl pochován 2. září na Montparnaském hřbitově. Nad jeho hrobem promluvili přátelé: Théodore de Banville a Charles Asselineau. Nakladatel Michel Lévy, který už vlastnil všechna práva na poeovaké překlady Baudelairovy, zakoupil ve veřejné dražbě také práva na veškerá původní díla básníkova. V letech 1868 až 1870 je v sedmi svazcích poprvé souborně vydal.