Večerní procházka
J.B.Cross
Procházím se noční samotou
a cítím, že jdu protože hledám.
Co? Nevím, ale až to najdu, snad to poznám.
Cítím touhu se procházet.
Uvnitř mne je jako bych chtěl jíti,
jíti dále a dále. Ale ne od domova,
ale do svého nitra.
Ale kdo jsem táži se sebe,
Jsem ten mladík co toto píše.
Ale jsem opravdu ten jen to, či ne.
Ne, nejsem jsem více. Avšak co?
Kde je mé já kde se skrývá?
A co jest ono jenž je hledá?
Počíná pršet a v noční samotě
poloosvětlené ulice já hledám sebe.
Ano poznej sebe; ale jak, chůzí, psaním
sám nevím.
Však noční samota zdá se mi příjemná.
Ano zde totiž cítím přítomnost čehosi, kohosi?
Samota, není pustší samoty,
nežli mezi lidmi býti.
V samotě noci cítím jinou samotu,
nežli tu jež mne obklopuje ve dne.
Je to snad touha po ženě?
Ne. Jest to touha po sobě.
Po takových jako jsem já.
Ale kdo jsem? Stále nevím.
Znám své jméno, adresu a vzpomínky jež
se k tomu pojí.
Cítím, že já je jinde a nedá mi spát.
Musím se jak blázen po noci toulat.
Kde jste vy kteří jste jako já.
Gargojlové noci, pegasové dne, moji jednorožci.
Jsem zde snad sám,
na tomto světě?
Není nás více co se po nocích touláme,
kteří sama sebe poznat chceme.
Co se nenecháme uchlácholit náladou
momentálního větru.
Přestalo pršet. Pomyslil jsem si jak asi
vypadá člověk stojící pod lampou a píšící
do sešitu asi o půl jedné v noci;
či kolik je hodin.
Nevím, je mi jedno co si myslí slepí.
Samota je to spása, neb zkáza?
Možná obojí.
Tak kde jste vy? Či jsem opravdu sám.
Proč nemohu se smát čemu se smějí druzí?
Proč se v noci toulám a hledám,
zatím co ostatní spí.
Jsem vůbec člověkem?
