Naše svatební
Fráňa Šrámek
A tak nám rozkvetlo červené milování,
tu máš mou duši, vem, svou dej za ni.
Sepněme ruce:
Sluníčko, sluníčko, dej požehnání...!
My jsme si nevzali svatební šaty,
my jsme si nedali prstýnek zlatý,
my jsme si řekli jen, že se chceme
postivě milovati...
Požehnej, slunce, dvěma svým dětem,
ony ti zaplatí krvavým květem -
zasnub je, muže a ženu,
před celým světem.
Už se na nás nehněvej,
že jste při tom nebyli,
když jsme se my s mojí milou
ženili.
Nikoho jsme nepozvali,
nikomu nic neřekli,
šli jsme rovnou cestou v peklo
místo v předpeklí.
Nikoho jsme nepozvali,
žádný host k nám nepřijel,
jenom červen, ten byl s námi
a nám připíjel.
Tulák se tak lehko žení,
tulák nemá čas si hrát,
tulák, ten se proto žení,
že má rád.
Když si tulák ženu vede,
by v ní objal celý svět,
to smí jenom slunce vidět,
pták a květ.
Tak jen už se nehněvejte,
že jste při tom nebyli,
když jsme se my s mojí milou
ženili.
