Stíny
Petr Šrefl
Beznaděj na kusy rve mě,
v přítmí stín mi rukou kyne
a přízraky se šklebí ve tmě.
Mně v duši všechna naděj hyne.
I když slunce ráno svítí
jen hořká úzkost zbývá.
K čemu mrtvým očím luční kvítí
když víčka studená zem líbá?!
Se skřípotem opona mi padá
a představení v tichu končí
- herci s prázdným divadlem se loučí -
a tak hra končí, prach jevištěm víří,
pomalu si mezi prkna sedá.
Zůstává jen jedna barva - šedá..
