Maják
Karel Toman
Půl věznice a zpola hlásná věž,
na břehu písčitém ční k nebesům
pochmurný maják. Pro hovor svých dum
v něm důvěrného druha nalezneš.
V samotě bezcitné chce duše snít,
ve věži kamenné a železné,
vesmírné moci vzdána vítězné,
hra světel jen, vln rozechvělý kmit.
Tvé drobné žaly moře zelené
pochová tiše v něhu měkkých řas,
a zapomeneš zemi, prostor, čas,
když démantová noc svět překlene.
