Ten, který straší
Charles Baudelaire

Tak jako anděl zatracený
v alkovny tvé se vrátím stěny
a bez hluku se přitočím
se stínem k tobě půlnočním.

Poceluji tě, brunetko má,
chladnýma jako měsíc rtoma,
zulíbám hada polibkem,
jenž přes prsty se plazí lem.

Až přijde ráno siné, zbledlé,
mé místo najdeš prázdné vedle,
kde do večera bude chlad.

Kde jiní něžností se strojí
tvůj život ovlást, mladost tvoji:
já, já chci děsem panovat.

Dark

 

  •