Ty verše dávám ti
Charles Baudelaire
Ty verše dávám ti, věz, aby jeden den,
když by má pověst snad po časech přistavala,
loď, které vichřice na bludné pouti přála,
a mozky přiměla se vhroužit večer v sen,
tvá dávná vzpomínka, báj nepravdivá zmála,
znavila čtenáře jak tlukot na buben
a s každým rýmem mým, jak by jen zazněl, čten,
mystickým řetězem spoutána zůstávala.
Ty kletá bytosti, jíž kromě mne, jak se zdá,
od pekel do nebes nic neodpovídá.
- Ó ty, jež jako stín se stopou pomíjivou
svým okem sršícím a nohou tančící
přebíháš hlupáky, jimž zdáš se bolestivou,
ty socho tmooká, ty vílo zlolící!
Přeložil Svatopluk Kadlec
