Upír
Charles Baudelaire
Ty, kterás vnikla jako nůž
Do mého bolavého těla,
Ty, jež jsi horší nežli muž,
Tak zlá, tak šílaná, tak skvělá,
Chceš rozložit v medu duchu stan
A lehnout si jak do postele,
- ty děvko, k níž jsem připoután
jak zločinec k své černé cele,
jak hráč, když začne ruleta,
jak piják k svému alkoholu,
jak mrcha k červům, koráb k molu,
- buď prokleta, buď prokleta!
Ach, uchýlil jsem se již k meči
A požádal jsem prudký jed,
Ať vyprostí mne z nebezpečí,
Ať odstraní můj podlý vřed.
Žel, jed i meč mnou opovrhl
A výsměšně mi odpoví:
"Ty nejsi hoden, abys svrhl
své otroctví, své okovy.
Ty blbče! - kdyby se nám chtělo
Tě zbavit její nadvlády,
Tvé polibky a tirády
Zas vzkřísí upírovo tělo!"
