Uražená luna
Charles Baudelaire
Ó Luno, vzývaná již předky pro svou záři,
má dobrá Cynthio, ty lampo našich děr,
vidíš z těch modrých niv, kde, serail sličných dcer,
houf hvězd tě sleduje pod stříbrnými šláři,
básníka nad prací se chýlit v potu tváři,
pás spících milenců na lůžkách šťastných her
plát svěžím smaltem úst do fialových šer,
či zmije stočené, jak na drnech se páří?
A chodíš, pověz mi, v svém zlatém domině
potají celovat až do rozbřesku dne
dál Endymiona po starodávné skráni?
"Já vidím matku tvou, dítě těch zchudlých let,
jak k svému zrcadlu své těžké roky sklání
a líčí sobě prs, z kterého ssál tvůj ret!"
Přeložil Svatopluk Kadlec