Abel a Kain
Charles Baudelaire
I.
Abelův rode, jez, pij, žij si,
Bůh k tobě vlídným zrakem zří,
ty Kainův, který nehodný jsi,
se bahnem plaz a bídně mři!
Abelův rode, Serafinu
tvá oběť pod nos libě čpí!
Ty, Kainův, který smýváš vinu,
skončí se kdy tvé útrapy?
Abelův rode, hleď ty sady!
Tvůj skot a lány jsou sám vděk.
Ty, Kainův, tobě kňučí hlady
jak staré feně žaludek!
Abelův rode, tul se doma
uprostřed svých si břicho hřej!
Ty, Kainův, mrzni, jektej rtoma,
v tmách, šakale, se zimou chvěj!
Abelův rode, množ se s chutí!
Tvé zlato též se množí dál.
Ty, Kainův, dej si zajít chuti,
i kdybys v srdci jak chtěl plál.
Abelův rode, rosteš, žravý,
tak jako lesní štěnice!
Ty, Kainův, vláčej bez únavy
své děti prachem silnice.
II.
Abelův rode, přijde chvíle,
že dodáš mrchou půdě hnůj!
Ty, Kainův, musíš dál v svém díle,
neskončil ještě úkol tvůj!
Abelův rode, vzore ctnosti,
meč zmožen kyjem, hanba ti!
Ty, Kainův, vystup na Výsosti
a svrhni Boha v závrati!
Přeložil Svatopluk Kadlec
