Víno samotářovo
Charles Baudelaire
Nezbadatelný pohled ženy elegantní,
v oči nám klesnuvší jak bílý paprsek,
jenž z vlny měsíce se na jezero smek
a koupe v něm svou krásu nonšalantní;
poslední peníz, který tiskne ruka vášnivá;
polibek, s kterým vpadne tenká Adelina;
či hudba dlouze zemdlívající a stinná
jak výkřik bolesti, jenž v dálce doznívá,
to všechno není nic - ty bezdná flaši moje -
pro srdce básníkovo, plné nepokoje,
jediný balzám má tvůj požehnaný břich;
ten balzám naděj, mládí, život navrací
i onu pýchu, kterou bohati jsou žebráci
a která do výšin nás vznáší nebeských.
Překlad Zdeněk Kalista
