Vodotrysk
Charles Baudelaire
Máš, lásko, oči unavené!
Zavři je a pak nehnutě
setrvej v póze oblíbené,
v níž radost překvapuje tě.
Hle, vodotrysk, jenž proudy svými,
tryskající nocí dnem,
potichu lásku tlumočí mi
svým neustálým výbojem.
Ta salva rozpadá se
na květů tisíce,
jimž Phoebe v jejich kráse
víc barev dodat chce,
aby všem líbila se
slzavá kytice.
I tvoji duši zapaluje
horoucí záblesk rozkoše,
ženoucí směle touhy tvoje
k nebesům širým do výše.
Pak vyčerpána, blízka skonu,
klesá v lítosti bezmezné
jako po neznatelném sklonu
až na samo dno v srdce mé.
Ta salva rozpadá se
na květů tisíce,
jimž Phoebe v jejich kráse
víc barev dodat chce,
aby všem líbila se
slzavá kytice.
Jak noc tvou krásu obohatí,
jak sladké je na ňadrech tvých
ten věčný nářek poslouchati
u vodotrysků plačtivých!
Luna, noc, v níž se hvězdy rojí,
pád vody, keře v okolí
s melancholií tesknou tvojí -
to vše mou lásku zrcadlí.
Ta salva rozpadá se
na květů tisíce,
jimž Phoebe v jejich kráse
víc barev dodat chce,
aby všem líbila se
slzavá kytice.
Přeložil Gustav Francl
