Vyzvání na cestu
Charles Baudelaire
Sni, mé dítě, sni
o té rozkoši
spolu odejít v ty kraje!
Lásky užíti,
v lásce umříti
v zemi, jež ti podobna je!
Vlhká slunce žhnou
z nebes pod mlhou,
mého ducha kouzlem vznítí,
tajuplným tak
jak tvůj zrádný zrak,
jenž se závojem slz třpytí
Řádem, krásou je tam vše,
hojnost, klid i rozkoše.
Lesklý nábytek
by nám příbytek
zdobil, uhlazený lety;
vůně, která s mdlým
pachem ambrovým,
mísí nejkrásnějšá květy,
stropy z třpytných skel,
hloubka zrcadel,
přepych, Orientu hodný,
za vším by se chvěl,
tajně k duši zněl
její sladký jazyk rodný.
Řádem, krásou je tam vše,
hojnost, klid i rozkoše.
Na průplavech spí
koráby a sní,
plny tuláckého chvění;
z konce světa, hleď,
připluly ti teď
splnit každé pomyšlení.
- Západ sluneční
v roucha sváteční
z hyacintů, zlata halí
moře, město, háj;
brzo usne kraj,
teple ozářený z dáli.
Řádem, krásou je tam vše,
hojnost, klid i rozkoše.
