Tuláci
Jean Arthur Rimbaud
Ubohý bratr! Za kolik hrozných bdění jsem mu vděčil!
"Nezhostil jsem se horlivě tohoto podniku. Pohrával jsem si s jeho ochablostí.
Mou vinou bychom se vrátili do vyhnanství, do otroctví." Předpokládal, že mám zatracenou smůlu a
nevinnost, a uváděl znepokojující důvody.
Odpovídal jsem tomu satanskému doktorovi posměšně a nakonec jsem se proboojoval k
oknu. Tvořil jsem přízraky budoucího nočního přepychu v krajině, křes kterou procházely pvky
vzácné hudby.
Po této neurčité hygienické zábavě jsem se natahoval na slamník. A téměř každou
noc, sotva jsem usnul, se ubohý bratr zvedal se shnilými ústy a vyrvanýma očima - tak o sobě snil! - a
vláčel mne do síně a přitom řval svůj sen o pitomém stesku.
Opravdu jsem se při veškeré upřímnosti ducha zavázal, že ho navrátím jeho původnímu
stavu syna Slunce - a bloudili jsme, syceni vínem z jeskyní a sucharem na cestu, já nedočkavý, abych nalezl místo
a formuli.
