Historický večer
Jean Arthur Rimbaud
Ať se octne za jakéhokoli večera, například, naivní cestovatel, jenž unikl hospodářským hrůzám, oživí mistrova ruka cembalo v lukách; hrají se karty na dně rybníka, zrcadlo, jež odráží královny a milostnice; máme světice, závoje, harmonické nitky, a legendární chromatismy na západě.
Chvěje se, když táhnou lovci a hordy. Komedie kape na travnaté jeviště. A ubohost chudých a slabých na pitomých planinách! Ve své otrocké vizi si Německo buduje lešení k lunám; tatarské pouště se rozsvěcují; dávné vzpoury hřmí v nitru Nebeské Říše; nad kamennými schodišti a stolci se vybuduje malý, bledý a plochý svět, Afrika a Západy. Poté balet známých moří a nocí, bezcenná chemie a nemožné melodie.
Stejné měšťanské čáry kdekoli nás dostavník vyloží. I ten nejelementárnější fyzik cítí, že není možné podrobovat se osobní atmosféře, mlze a fyzickým výčitkám, jejichž zjištění samo je již sklíčenost.
