Zbožnost
Jean Arthur Rimbaud
Mé sestře Louise Vanaenové z Voringhemu: - Její modrý čepec obrácený k Severnímu moři. - Za trosečníky.
Mé sestře Léonii Aubois z Ashby. Bou - letní travina bzučící a nevonná. - Za horečku matek a dětí.
Lulu - démonovi - který si uchoval smysl pro oratoria
z časů Přítelkyň a své neúplné výchovy. Pro muže! Pro paní ***.
Jinochovi, kterým jsem byl. Tomu svatému starci poustevnu nebo misii.
Duchu chudých. Velmi vysokému duchovenstvu.
Jakož i každému obřadu na takovém pamětním obřadním místě a mezi takovými událostmi, že by se bylo třeba poddat podle požadavků té chvíle nebo naší vlastní vážné neřesti.
Dnes večer Circetě s vysokými zrcadly, tučné jako ryba a osvícené jako deset měsíců rudé noci - (její jantarové a plamenné srdce) - pouze za mou němou modlitbu jako ty kraje
noci, které předcházejí kouskům násilnějším než ten polární
chaos.
Za každou cenu a ve všech podobách, dokonce i při metafyzických cestách. - Ale tehdy víc.