Sonet 29
William Shakespeare
Když zrazen štěstěnou a tupen všemi,
svůj úděl psance proklínám
a marně spílám ohluchlému nebi,
zpytuji se a odpor k sobě mám,
závidím jedněm přitažlivý vzhled
a druhým štěstí, skvělé možnosti,
a jiným zase, že jim patří svět,
že mají úspěch, slávu, schopnosti,
zatímco já, já znám jen pohrdání -
jakmile ale myslím na tebe,
má duše zpívá, jak když za svítání
skřivánčí píseň stoupá do nebe.
Za tohle štěstí celý svět bych dal:
u tebe jsem - a cítím se jak král.
Přeložil Martin Hilský
