* * *
Edgar Allan Poe
Nejšťastnější den - nejšťastnější čas
chvěl zvadlým, mrtvým srdcem mým,
mé naděje v lesk slávy, moci jas
odlétly - vím.
V moc pravím? Ano! Snil jsem o ní rád,
mé vidiny, ach, kdeže jsou?
Sny minulosti - spřádal jsem je mlád -
nechť pohynou!
A slávo, ty? Kde ses mi ztratila?
Jinému čelu má teď být
osudným jed, jímž jsi mne zkropila.
Má duše, klid!
Nejšťastnější den - nejšťastnější čas
jak vždy - zas očím zasvítil.
Lesk pyšné slávy, zářné moci jas,
ach - prchavý cíl!
Na moc a slávu naději mít zas
s touhou a trýzní, v níž jsem žil
svůj mladý věk - ten nejšťastnější čas
bych víckrát nepřežil:
vždyť na křídle měl temný pramen skryt
a sotva mávlo - tryskl výš
proud prapodstaty - lačný zahubit
duši, jež zná ho již.
Přeložil Josef Hiršal
