Eulalie
Edgar Allan Poe
Já sám jsem žil,
ve světě vzdechů snil
a duše mrtvou vodou byla,
než překrásná a něžná Eulalie
s ruměncem v tváři se mi zaslíbila -
než plavovlasá, mladá Eulalie
s úsměvem se mi navždy zaslíbila.
Ach, slabší třpyt
má hvězdné noci svit,
než v očích skvoucí dívky plane!
Přeludný tvar
utkaný z mlžných par
s nachovým stínem perly ukrývané
nepřekoná u skrovné Eulalie
půvab kadeře, letmé učesané -
bledne u světlooké Eulalie
vedle kadeře, maně zatoulané.
Teď žal - teď strach
víc nepřekročí práh,
vždyť její duch jen ke mně vzdychá
a celý čas
rozlévá mocný jas
Astarté z nebes ticha,
zatímco na ni drahá Eulalie
upírá svůj již zaslíbený zrak -
zatímco na ni mladá Eulalie
upírá dál svůj fialkový zrak.
Přeložil Josef Hiršal
