Čekání
Marceline Desbordes-Valmorová
Když tebe nevidím, čas bolí mne, a chvíle,
já sama nevím proč, je těžká jako kříž.
Srdce chce ode mne! cítím, jak je mi tíž,
a pláč mne popadá, hloub smutnou hlavu chýle.
Když v snění potká mne tvůj objímavý hlas,
hned chvím se, naslouchám a čekám bez pohnutí.
To jako by sám Bůh mi dýchl do perutí!
Vše ve mně pošeptá: Vrať mi jej, Bože, zas!
Když kouzelnou tvou tvář mé vzpomínky mé vrátí,
tu s blahem bojácnost se na mou obtiskne.
Ve vlasech mrazí mne, v mých prsou dech se krátí
a z duše najednou tvé jméno vytryskne.
Když tys to, konečně! jejž chvění moje čeká,
já na svou záchranu se k tobě vinu blíž;
hlas se mi zajíká, sluch slyšení se leká,
leč duši, kterou chceš, jen ty sám obdržíš.
Snad pozdní sestra jsem a rostlá pro tvé chtění?
Jsi přislíbený stín mé chůze ztišené?
Já, tvoje sestra! Až se chvím! To pomyšlení!
Můj bratr? Proboha, ach, řekni mi, že ne!
Přeložila Zdeňka Pavlousková