Odloučení
Marceline Desbordes-Valmorová
Jsem smutná, nepiš mi! líp je už dohasnouti!
bez tebe pěkný den, toť láska v temnotách.
Nač ruce vysílat, když stačit nemohou ti?
Kdo u mne zaklepe, už najde jenom prach.
Nepiš mi!
Nepiš mi! Moudřeji i sobě odumřeme!
Žes milován, snad víš... to Pánbůh vnukne ti!
Slyšet, že mne máš rád, když srdce tvé je němé,
toť ráji naslouchat a dovnitř nesměti.
Nepiš mi!
Nepiš! mám z tebe strach; i paměti se bojím;
tvůj hlas, jež doléhá, v níž často slýchávám.
Pryč s živou vodou tvou, když se jí nenapojím!
Kdo vlastní rukou psal, ten zpodobnil se sám.
Nepiš mi!
Nepiš! Ta slůvka dvě si netroufám číst znova;
i samo srdce mé zní jejich ozvěnou.
V tvém pousmání zřím se blýskout ta dvě slova;
mám pocit: polibek je tiskne v duši mou.
Nepiš mi!
Přeložila Zdeňka Pavlousková
