Modlitba ženy
Marceline Desbordes-Valmorová
Mít svatě rád: dluh sladký rtům!
Kéž chtělo by se nebesům
dát mi tě zřít! Byť chud byl dům,
jsem příliš něžná, bych se bála,
zajatec lásky, šťastná z mála,
jak bych se všechna rozesmála!
Vidíš? I zlým dám naději.
Mám křídla, zpívám! Pěkněji
ni polní ptáčci nepějí!
By štěstí hřálo zas tvůj kout,
samoděk, bez hněvu a pout,
šla bych ti srdce obejmout
či blaze umřít u tvých dveří.
Jen když mě Bůh zas tobě svěří,
žít? umřít? na tom nezáleží.
Ne, ne! Tvé lásce vrácena,
i kdybych byla ztracena,
já nebyla bych zkrácena.
Toť snění jen, však nezbytné,
než světlo mlhou prokmitne.
To tluče srdce: hleď, je tvé,
chce k tobě, plamen nezhašený!
Sni též ten sen, můj vyprošený,
vždyť modli se v něm věrnost ženy,
vane v něm dech mé tesknoty,
truchlí v něm ráje samoty,
mé věřím v Boha: Buď to ty!
Přeložila Zdeňka Pavlousková
