Bezesnost
Marceline Desbordes-Valmorová
Nač spát, když bezesnost je sladší nežli snění?
Šťasten, kdo bdí, v sen neklesna!
Jak nesmírné noc bezesná,
jak divně skutečné mi dává opojení!
Co sebe tiššího by znemožnilo můj klid?
Čí konejšivý lék by zhojil poranění?
Tak čistá je má slast, že do spaní mi není;
sen smysly mé by moh jen od ní odvrátit.
On možná připomněl by bouřlivé ty chvíle,
jež světlo bdělosti mi krášlí čarovně;
či o nejistotách by mluvil varovně?
A zatím při bdění zřím všechno pěkně bíle!
To láska dobroděj mé cestě dala směr:
co šeptla nového, mně všechnu rozvlnilo!
Už anděl zvěstoval, křídlo se odvlnilo,
slyším jen "zítra navečer!"
Ať té, jež zná
bdít beze sna,
noc nehlesná
dá stěstí v lásce!
Ať světlá je
co naděje,
až zjeví se jí na terásce!
Chtíc písmo osvítit, jímž popsal srdce mé,
to srdce ještě vibrující,
má lampa pobídla své světlo příchylné,
a nezhasne už před denicí.
Ať pravda zářivá mi oči uchvátí!
Poodhrň závoj snu! Chraň od toho, co není:
Má, má mne stále rád! Můj Bože, k čemu snění,
když se skutečností si mohu pohráti?
Přeložila Zdeňka Pavlousková
