Má světnička
Marceline Desbordes-Valmorová
K nebi zaměřena
je má podkrovní.
Bledá, odměřená
luna o mně ví.
Návštěvnice zvoní?
Zvonek nebo zvon,
co je mi dnes po ní,
když to není on!
Stranou světa všeho
květy vyšívám.
Nevzpomínám zlého,
byť pláč v duši mám.
Nebe promodřené
vidím odtud včas,
hvězdy udobřené,
ale též zlý čas.
Nedaleko mého
stojí sedátko;
bývávalo jeho,
naše nakrátko.
Stuhou znamenané
tady vyčkává,
v osud odevzdané
stejně jako já.
Přeložila Zdeňka Pavlousková