* * *
Marceline Desbordes-Valmorová
Choti, veliteli,
bratře! dychtiv jste-li
znáti, jak se mám,
ejhle, povím vám.
Milostné mé hoře
trvá od té zoře,
jež začala ten
první lásky den.
Nezpronevěřilá
duše má, tvá milá,
nad žalostmi bdí,
nad žalostmi dní.
Vím: co ve mně plane,
také v tobě tane
a že zákon týž
zve nás k sobě blíž.
Miř, kam chceš, má pouti,
nesmím uniknouti
silné sudbě té,
sladké sudbě té.
Žena nebo panna,
já jsem nasbírala
k tajemnému dni
kytku svatební.
Žiju jen své touze,
věrna sobě pouze,
čekám zas a zas,
až umře i čas.
Přeložila Zdeňka Pavlousková
