Jdi v pokoji
Marceline Desbordes-Valmorová
Jdi už, má muko světelná,
už dost jsem byla předěšena,
nadojímána, natěšena,
jdi už, má muko světelná,
ach, lásko neviditelná!
Tvé jméno je dost mohoucí,
aby mne celou zotročilo;
můj všechen život obtočilo
jakoby šerpou horoucí;
tvé jméno je dost mohoucí.
Ach, snad že duch můj nevěda
zlo způsobil, kde žijou chudí,
a ty, můj mimovolný sudí,
jsi přišel ke mně, přeběda!
bys potrestal mne, nevěda.
Nejprve hudba s plápolem,
smích dětinný a tance sněné,
pak přišly noci proslzené,
tma ohnivá, bol za bolem...
Buď sbohem, hudbo s plápolem.
Vrať se tou cestou překrásnou,
kde šťastná vlaštovka si žije:
toť milostná je poezie.
Dej z mého srdce ruku svou,
sic jiřičky mé pohasnou.
V svou motlidbu nech v tichosti
navečer vhrknout slzy moje;
jsou proti tobě beze zbroje.
A z řečí svých mne vyhosti.
Pros za mne Boha v tichosti.
Přeložila Zdeňka Pavlousková
