Tvář ve vodě
Marceline Desbordes-Valmorová
Studánko má čistá,
drahá k tobě pouť!
Až si budeš jistá,
že máš vzácný proud,
jejž jsem nasbírala,
když už večer vlál,
zdali bys mi dala
zpátky, co mne stál?
Vodo od minula
na dně zrcadla,
když po tobě plula
luna přepadlá,
co jsem zřela dnít se
něžně od světel?
Jenom sen? Nic více...
Ale jak se skvěl!
Tůňko s živou vodou,
jsi-li pro mne jen
magnetickou shodou,
že mne vábíš sem?
Či... - i to mi berou? -
v hloubce zlacené
tvář mi vězníš, kterou
kalí pláče mé?
Vody posměvačné,
jež nás mýlíte,
zda vy duši lačné
tiše nedíte:
"Luna, jež dvé tváří
uzří s pavláčky,
dvakrát neozáří
tytéž miláčky?"
Přeložila Zdeňka Pavlousková