Touha
Petr Šrefl
Vlna za vlnou útočí,
zpěněné vršky zakusují se do břehu,
pak se sykotem kloužou zpět
a v moři hledají útěchu.
Vlna za vlnou a znovu a znovu
voda na břeh se vrhá,
marné je její snažení,
marná je moje touha.
Ruka tvá pod hladinou mizí,
vlnky zmateně dokola se točí,
vana prská vodní tříšť
sen můj náhle bolestně se končí.
Myšlenky poletují kolem,
zmateně jak včelí roj,
má hlava pod hladinu klouže,
možná ztuhne ten ďábelský stroj.
Stroj, co duší mou tak smýká,
stroj, co jako Evu v ráji vidí tě,
stroj, co představami týrá,
stroj, co nenávidí mne.