Samota
Petr Šrefl
Natrhat z nebe plnou náruč hvězd
a do vlasů ti každou vplést
s tebou dotýkat se oblaků
a větrem se pak nechat nést.
Ty perly v tvojich očích
nedají mi chvilku spát
ve tmách, co sny mi chladem plaší
z hvězd mám mezi prsty vodopád.
Cest, co nikam nevedou
a trním zarůstají, travou
já prošel snad u bezpočet
a cáry jejich vzpomínek mi poletují hlavou.
Těch cest se nesmím ptát
a není cest, to jen lidé jdou
a ta hvězda co v dlani zůstala mi náhle
ta hvězda, krásná, sama, ta je tvou.
Bez otázek odpovědi
písek v hlavě šumící
hvězdy do vlasů ti vplétat.
Výkřik v mlze tonoucí.
