Čas slz
Martin M. Šimeček
Je poslední chvíle noci,
Temnota umírá v úsvitu,
Okamžik plný tvojí moci
V oku šerého přísvitu.
Jsi plamínek ve tmě,
Krásná a drahá lilie,
Něžně se ve vánku chvěje,
Rosteš ve spustlé krajině.
Bolí tě srdce, jen málo,
Ztratil jsi co měl jsi,
Jak sen jeví se co se stalo,
Dávno už sebou nejsi.
Jsi růže, odkvétající
V páchnoucí blízkosti
Zdechliny, která tráví
Tvůj sličný a čistý květ.
Je čas slz horečných,
Co hladí bledé líce,
Ze střepů slzami rozbitých
Neslepíš srdce více.
Jsi ptáček, co zmítá se
V chladném větru
Nad zasněženou loukou
A v očích mu mrznou slzy.
Neměl jsi slzy pro svou paní,
Jen jediná, poslední,
Ztrácí se v rose ranní,
Přichází slunce polední.
Jsi sen, co políbí
Mou snící duši, jsi
Nevinná, ale dáváš
Mi jenom slzy.
