Člověk a moře
Charles Baudelaire
Vždy, volný člověče, rád moře budeš mít!
Máš v moři zrcadlo, zahlédáš duši svoji
v tom rozvíjení vln, které se věčně rojí,
a tvůj duch nemůže míň hořkou tůní být.
Rád zahloubáš se do svého zpodobnění,
očima, rukama je bereš v objetí,
a srdce nejednou bez tepu ztichne ti,
když ozve se ten pláč, tak těžko k utišení.
Jste oba záhadní a oba mlčíte;
on nikdo, člověče, tvých hlubin neprohlédl
a clonu s tajů tvých, ó moře, nepozvedl,
jak svoje tajemství žárlivě střežíte!
A přece od věků se potíráte v klání,
bez každé výčitky a každé milosti,
jak máte řež a smrt oba dva v libosti,
ó věční sokové, ó bratři rozhněvaní!
Přeložil Svatopluk Kadlec
