Nezapomnět
Marceline Desbordes-Valmorová
Nezapomět, co máme vroucně rádi,
a jménu drahému přec výhost dát.
V samotě hledat pomoc nastokrát,
utéci pryč, a přece jenom kradí
nezapomět!
Nezapomět nad vodou, jež se žene
rozdávat život jiným květinám:
i já opustím břehy, které znám
a poběžím jak řeka od pramene,
nezapomět!
Nezapomět hlas smutný, něhyplný
po všechny dni, jež rodí se a mřou,
po všechny dni, jež běží za sebou,
ten hlas mě nutí, ač dozněl jako vlny,
nezapomět!
