Sonet 147
William Shakespeare
Láska mne spaluje, horečka prahnoucí
stále víc po tom, co pomáhá tomu zlu
a co je živinou mé dlouhé nemoci,
ve které nacházím chorobnou potěchu.
Můj rozum, léčitel mé lásky, rozhněván,
že se jím neřídím, že nedbám jeho rad,
mne opustil a já zoufalý poznávám
pravdivost výstrahy: toužit je umírat.
Mně není pomoci, můj rozum je ten tam,
je jako šílený a nenachází klid;
jak blázen přemýšlím a také mluvívám,
na dosah pravdy jsem a nechci pochopit.
Neboť já přísahal, žes jasná jako ráno,
a ty jsi černější než noc a peklo samo.
Přeložil Jan Vladislav
