Povzdech
Stéphane Mallarmé
Má duše, sestro, dští až ke tvé čelence,
Hle, podzim zasypal již kroky milence
A k bludné obloze tvých očí vzešlých z ráje
Jak fontán v zahradě dští k azuru, jenž zraje,
Ach, k oné obloze, jež v zářijových dnech
Se klidně zrcadlí ve velkých basinech
A které nechává na mrtvé vodě lásky,
Kde vítr utváří pod žlutým listím vrásky
Se ploužit západu, jenž vrhá z rudých řek
Svůj dlouhý žlutavý a mroucí paprsek.
Přeložil Vítězslav Nezval
