Konec
Tristan Corbiere
Jak mnozí lodníci, jak mnozí kapitáni... atd. (V. Hugo)
Tož každý námořník, ať lodník, kapitán,
co jich jen pohltil ten jejich Oceán,
co lehce vyjeli na plavbu dalekou,
tak jako vypluli - nadobro mrtvi jsou.
To nese řemeslo! Jsou mrtvi - v kapuci,
holínky na nohách, pičonu na srdci!
- Mrtvi ... Což Piknoska má námořnickou krev?
Ta s vámi ať si spí - ženuška lásky plná...
- Však oni! Jděte pryč: Ty smete celá vlna
či smršť - jak korouhev...
Smršť - copak to je smrt? Když nízké plachtoví
se tluče po vodě - to, to je zavalení.
Když naráz z olova vyvrátí stěžňoví,
až vlnám šlehá hřbet - to, to je překocení.
Zvažte si slova. - Jak ta vaše smrt je mdlá
a holé nic, když vír zavalí čerpadla...
Nic proti úsměvu - bez plačtivého hoře -
když matróz zápasí. - Pryč! Žádné otálení!
Smrt - fantóm zvetšelý - a jak se zgruntu změní:
Moře!...
Ne, neutonuli! Tone se v sladké vodě.
- Jsou se vším všudy tam! - Do posledního z lodě,
všichni, když, v očích vzdor, své kletby vychrlili,
a baga v chropotu vychrstly jejich chřtány,
bez šklebu vypijí ten velký koflík slaný -
jak z pičony by pili.
Ne jáma na šest stop, ne krchov s krysami:
však kořist žraloků! Neb duše matróze,
ta není v bramborách rozplizlá uboze,
ta dýchá s vlnami!
Hle, moře k obzoru se vzdouvá zběsile
jak teřich k objetí
nevěstky za říje a poloopilé...
To oni jsou! Už jdou! - Ve vlnách zakletí. -
Slyšte, jak zdaleka se v řevu bouře žene!...
Den jejich úmrtí. - Má časté výročí.
Básníku, ponech si své zpěvy zaslepené!
- A jim: De profundis, co vítr odhučí.
Nechť v čistých hlubinách, nazí a zelení,
do nekonečnosti si víří bez orací,
bez rakví, bez hrobek, bez svíček, modlení!...
- Nechte je tam, kde jsou, zemanští piombáci!
Přeložil Adolf Kroupa
