Věčné dámě
Tristan Corbiere
Bezvadná loutko, šašku, návnado, jež vrkáš,
ty věčné Ženství! ... přihlaď šatky na těle,
pojď na má kolena, a až ti řeknu, ukaž,
jak se to u vás dělá, padlí andělé.
Jen houšť, aspoň tu slast, a ne ať při ní brkáš,
až půjdeš nahoru přes naše svízele.
Znič se, idole! Plač a zpívej i když fňukáš,
milenko! Láskou zhyň! ... V ty chvíle shořelé.
Do říje! Chladná socho! Laškuj! ... Buďme pilní.
Mé maso, metreso! Jak panna sni a smilni ...
Buď svatá, zvířecí hledajíc ve mně srdce ...
Buď muži Samicí i Múzou, když se v Duši
rozříjí básnící a hluší tuší, buší!
A pak - až zachrápe - Vítězi polib ruce!
Přeložil Vladimír Mikeš
